Život je vážná věc

... Mi připomněl, že jsem se zúčastnil pohřbu dnes ráno.
A miloval je náhle no: smrt, když se dotýká nás vždy úzce nás nutí přemýšlet o smyslu života. Je 'něco, co nemůžeme vyhýbat. Pořád žijeme a plánovat naše životy myšlení v absurdní vyhlídky na nesmrtelnost, jako kdyby jsme byli stále umírají. Jsme racionální bytosti, ale zároveň nesmírně stupidní: Nepoužívejte si uvědomujeme, že nemůžeme přidat jeden jediný okamžik v našich životech a my iluzi, že pánů a mistry. Myslíme si, že vše, co je přípustné za předpokladu, že přesvědčí nás, a ne poškodit ostatní, žijeme v "carpe diem" jediný důvod. Existuje nechutné stáří a smrt nás šokovala, takže často se ani chtít jmenovat: "Prosíme, neposílejte mluvit o mrtvých!" Řekl jeden den osoba šokován skutečností, že jsem se zmínil osobu, která byla k dispozici.
Tam 'málo říct: Jsme pomíjivá a nechtějí přiznat. Žijeme ve světě, neustále a ve společnosti, která v rozporu s jejich anthropocentrism místa, která člověk v centru všeho. Ale v centru, že?
Jsem stále přesvědčen, že pokud člověk opravdu ztrácí ze zřetele svůj raison d'etre pak vše, co spadá do chaosu a celkové relativismu: ztratíte poznání dobrého a zlého, a ještě horší ztratit poznání sebe ! Neexistuje žádná "Cogito ergo sum", který bere!
Myslím, že jediným pracovištěm, jediný důvod, aby existovaly pro nás pro všechny, kteří se nemohou zůstat v jedné kteří vytvořili nás a dal nám život, Boha. A já jsem ten, kdo nemiluje, teorií nebo moralisms: Vždy jsem žádal o fakta a skutečnosti, jako že jsem byl svědkem, který dnes, v němž smrti byl člověk zkušený ve vstupu do věčného života, mohu říci, že totiž nahlédli skutečnou přítomnost mu, že matka církev definuje jako Bůh Otec.